Pár dní před koncem první světové války se zámožný statkář Alois Valenta stěhuje z rodného statku ve vesnici nedaleko Prahy blíž k městu, na předměstí, které má, jak doufá, slibnou budoucnost. Vydělal na potravinových dodávkách rakouské armádě, a tak mohl koupit v Podolí, na břehu Vltavy, rozsáhlé louky a zrekonstruovat rodinnou vilu. Ta je dědictvím jeho snachy, patřila textilnímu továrníkovi Léblovi, o kterém panuje obecné mínění, že utekl se ženou v roce 1910 do Ameriky, protože zdefraudoval peníze z finančního fondu. Podolí je dosud vesnicí, ale má se stát součástí Prahy, a tím se před ním a Valentovými otevírá velká budoucnost. Další linkou, ovšem nikoliv významově druhou, je velký milostný příběh dvou bratrů a jedné ženy. Klára Valentová, manželka Aloisova nejstaršího syna Jaroslava, je rozená Léblová a v roce údajné otcovy defraudace byla zamilovaná do Vladimíra, mladšího Jaroslavova bratra. I on ji horoucně miloval, ale nepříznivý osud způsobil, že Klára si vzala Jaroslava a Vladimír zmizel na osm let do ciziny. Vrátí se v roce 1918 po vzniku Československé republiky jako francouzský legionář a staré rány se opět otevřou. Třetím podpěrným pilířem románového vyprávění je portrét rodiny Valentových. Rodinný život Valentových připomíná ve své podstatě, i přes pohnuté okolnosti, obraz rodiny, jak ji známe z vlastní zkušenosti a z dnešních dnů, protože některé životní zákony se nemění. Členové rodiny jsou Aloisova žena Hedvika, jeho nejmladší syn, příslušník zlaté mládeže Fredy, dále snacha Klára, Klářin bratr Kryštof, který u rodiny Valentů žije, dvě malé vnučky, Eliška a Irena, jejichž role přinášejí do historie zářící dětský vtip, dvě věrné služky, starší Antonie a mladá Jarka. K rodině patří také právník, doktor Benoni. Čtvrtým významným prvkem, na němž je sága založena, je doba, v níž se příběh odehrává. Doba, kde se lámala epocha, kdy pokojnou secesi, předválečný fin de siécle, vystřídal nástup moderny, průmyslového rozmachu, v našich poměrech vznik a nejprve první roky mladé Československé republiky. Krátily se sukně, ženské vlasy, čas mužského patriarchátu a také čas starosvětského sociálního smíru. Nebylo lehké v tom poválečném čase změn obstát, ale bylo to krásné a plné nadějí.
