Dĺžka:
100 minút
Rok:
1955
Réžia:
Clyde Geronimi , Wilfred Jackson , Hamilton Luske
Napísal:
Ward Greene , Erdman Penner , Joe Rinaldi , Ralph Wright , Don DaGradi
Hrajú:
Peggy Lee, Barbara Luddy, Larry Roberts, Bill Thompson, Bill Baucom
Obsah:
Když mladá manželka Beruška dychtivě otevřela pečlivě převázanou krabici na klobouky, objevila tam dárek od manžela a zároveň jedno z nejhezčích kreslených dobrodružství architekta dětských snů Walta Disneye. Nebo spíš jen půlku dobrodružství - zatímco kokršpanělí slečinka Lady se hřála v péči Berušky a jejího manžela Jima, spala v měkkém pelechu a pyšnila se zlatou psí známkou, druhá půlka příběhu se poflakovala po ulicích kolem popelnic s partou odrbaných kumpánů nevalného původu. Jmenovala se Tramp a svou svobodu by nevyměnila ani za kopec šťavnatých kostí.


Museli se potkat - jako Adam a Eva, Romeo a Julie nebo Batman a Robin. Dohromady ovšem dámu Lady a vandráka Trampa dala teprve zlá nepřízeň osudu v podobě sladkého Beruščina miminka, které psího miláčka rodiny hravě odstavilo na vedlejší kolej. Bezstarostný život toulavého psa po boku štramáckého Trampa ovšem pro Lady skončí v temné kleci ďábelského pohodného, odkud ji dostane jen její zlatá známka. Ta totiž znamená, že někomu a někam patří - a právě o domově a sounáležitosti celý tenhle čtyřicet dva let starý kreslený příběh vypráví. A i když není pochyb o tom, že Walt Disney vášnivě fandil svobodomyslnému Trampovi, proslulá disneyovská rodinotvorná idea se do příběhu Lady a Trampa otiskla hodně hluboko. Kdo pochybuje, že psí tulák pro svou lásku hrdinně nasadí život, zachrání miminko před zlou krysou a skončí v měkkém manželském pelechu své psí lásky, ten ať se jde raději kochat pochybnými happy endy disneyovek 90. let - Pocahontas a Zvoníka od Matky Boží.

Dnes už dokonale klasický film byl sice natočen v roce 1955, Walt Disney ho však nechával uzrát v šuplíku od roku 1937. Sám nápad se však zrodil už v roce 1925, ve chvíli, kdy budoucí paní Disneyová - stejně jako později Beruška - otevřela krabici na klobouky a našla v ní štěněcí dárek na usmířenou od upracovaného zapomnětlivého snoubence. Snad proto byl Lady a Tramp realizován jako vyprávění plné nostalgie, "jakou mají staré pohlednice s pastelovými barvami a rozmazanými okraji". Zatímco u nás se film začal hrát v kinech až na vánoce 1974, takže si na něj pamatuje až generace dnešních třicátníků, Američané ho mají nejspíš už geneticky zakódovaný. Nejde totiž jen o jeden z komerčně nejúspěšnějších titulů poválečné dekády, ale o jednu z nejoblíbenějších disneyovek vůbec.






Zvířecí hrdinové patří dodnes mezi nejmocnější zbraně kreslených (viz 101 dalmatinů) i hraných (viz Neuvěřitelná cesta) snímků z produkce studia Walta Disneye - i když teprve ve Lvím králi se zvířata docela obešla bez asistence lidských hrdinů. Příběh Lady a Trampa ukazuje zvířata s lidskými vlastnostmi a emocemi, je však vyprávěný ze "zvířecí" perspektivy (150 animátorů ji během čtyř let výroby snímku studovalo na zvláštních miniaturních modelech). První Disneyův širokoúhlý animovaný film (kritici mu kdysi vyčítali, že psi jsou na plátně "velcí jako koně") je zároveň první disneyovkou, která nebyla natočena podle klasické pohádky nebo notoricky známého příběhu. To umožnilo autorům položit zvláštní důraz na chování a podobu jednotlivých psích hrdinů a hladce vpravit do vyprávění zmíněnou rodinnou ideu. Takže pocítíte-li po zhlédnutí tohoto sladce prostinkého, politickou korektností a computery nekomplikovaného filmu chuť tančit, zpívat a mít štěňata, je všechno v nejlepším pořádku. Nebudete první ani poslední, protože to takhle kdysi naplánoval sám Walt Disney.



Text: Anna Prokopová