Dĺžka:
75 minút
Rok:
1988
Réžia:
David Abašidze , Sergej Paradžanov
Napísal:
Georgy Badridze
Hrajú:
Jurij Mgojan, None, Konstantin Stěpankov, None, None
Obsah:
Film uzavírá Paradžanovu volnou trilogii tvořenou filmy Barva granátového jablka (1969) a Legenda o Suramské pevnosti (1984) a spojenou fascinací kulturou kavkazských národů. Rozverně hravý, místy manýristický příběh věrné lásky chudého mládence a dcery bohatého kupce, která překoná všechny překážky, je tak trochu "pohádkou tisíce a jedné noci", ale zároveň i jakousi svéráznou audiovizuálné antologií Orientu. Féericky laděný film Ašik-Kerib Sergeje Paradžanova, s nímž se na režii tentokrát podílel přední gruzínský herec David Abašidze, vychází z Lermontovovy prózy, kde je s hravou rozkoší převyprávěn typický syžet islámského východu: chudý a krásný pěvec Ašik-Kerib (v překladu Chudý Trubadúr) musí projít strastiplnou cestou za bohatstvím, aby získal ruku milované dívky. Dominantou je tentokrát ázerbajdžánská muslimská kultura. Je akcentována hudbou, krásou bakuské pevnosti Ičeri-Šecher a paláce širvánšáchů, kaleidoskopem scenérií orientu. V tomto díle jakoby Paradžanov dovyprávěl své téma a rozloučil se se svým stylem, v němž už není kam jít dál. Své kompozice buduje s virtuozitou, ale rutinně, a každou zatraktivňuje vždy jinou, až kýčovitě sytou barevnou dominantou. To, co dříve směřoval k hieratické vznosnosti, zde jemně a neznatelně paroduje. Aktéři jsou vedeni k manýře, odvozené ze schémat němého filmu. Děj je členěn titulky, nejen oznamujícími, ale i objasňujícími akci. Odstín parodie mají záměrné sebecitace, důsledné je i méliésovské pohrdání prostorem za výsekem záběru. V předimenzované hudební partituře je cosi jarmarečně vtíravého. V záběrech se mísí orgie kostýmních převleků a rekvizit, mezi nimiž se objevují i předměty zcela nepatřičné. Paradžanov tu zjevně implantuje do tkáně filmu svou posedlost výtvarnými kolážemi. Jakoby si Mistr ve svém posledním díle sám ze sebe utahoval a bavil se svou exhibicí.