Dĺžka:
111 minút
Krajina:
Česká republika
Rok:
2001
Réžia:
Filip Renč
Napísal:
Filip Renč , Zdeněk Zelenka , Jan Drbohlav
Hrajú:
Zuzana Norisová, Jan Révai, Ąubomír Kostelný, Anna Veselá, Jaromír Nosek
Obsah:
Náš příběh o velké lásce, které dějiny nebyly právě příznivě nakloněny, začíná v prostředí typickém pro 60. léta, a to na tzv. "čajích". Kapela vyhrává největší hity oněch let a my zde poznáváme hlavní hrdinku našeho příběhu - osmnáctiletou Terezu, která tuto prehistorii diskoték navštívila se svými spolužačkami Bugynou a Julčou. Důvod jejich přítomnosti zcela odpovídá jejich věku - každá z děvčat by konečně ráda našla "toho pravého". Setkávají se tu se svým spolužákem z gymnázia Oldou, o kterém v této chvíli Tereza ani v nejmenším netuší, jak silně ovlivní její další osud... Olda je typický frajírek té doby, jehož sebevědomí posiluje nezanedbatelný fakt, že jeho tatínek pracuje na velvyslanectví v Moskvě.Tato tragikomická a v podstatě neškodná figurka nesoudného donchuána během celého našeho příběhu nebude chápat zejména jedno - proč s ním Tereza, idol všech místních mladíků, nechce nic mít... Tereza ho odmítne i na těchto čajích a tak není divu, že se Olda rozhodne věnovat se dále jen kamarádovi nejvěrnějšímu, totiž alkoholu... Stopy nadměrného pití jsou na Oldovi čitelné i druhý den ve třídě, neboť usnul při vyučování. Dovídáme se, že hrdiny našeho příběhu čeká za pár dní zkouška z dospělosti, tedy maturita a že dnešní den je jejich posledním v lavicích slovutného gymnázia Jana Masaryka. Od zítřka všem začíná svatý týden neboli "svaťák"... Jakmile zazní poslední zvonění, začne písnička, která přesně souzní s pocitem našich maturantů - "Pátá! Zvonek zvoní, škola končí...". A my jsme svědky jednoho z mnoha choreografických čísel, které se v tomto případě odehrává na ulici před školní budovou.







Výběr písniček a jejich řazení do děje je v našem příběhu zcela podřízeno zákonům muzikálu, tzn. že písnička nepřerušuje děj, ale naopak ho posouvá kupředu. A tak jsme například během této písničky poznali i další důležitou postavu našeho příběhu, kterou je průvodčí motoráčku pan Douša. Tento bodrý šedesátník Terezu velmi dobře zná, neboť Tereza se vždy po vyučování vrací domů motoráčkem, ve kterém štípe lístky právě průvodčí Douša. Tereza totiž nebydlí v malebném pohraničním městečku, ve kterém se náš příběh převážně odehrává, ale žije se svým svérázným tatínkem kousek za městečkem, a to v prostředí více jak půvabném - v romantické hospůdce na hrázi rybníka. Dnešní jízda motoráčkem probíhá jako vždy, avšak pouze do okamžiku, než Tereza vystoupí na zastávce. Když motoráček odjede, spatří Tereza tři podivně se chovající kluky, kteří zde rovněž vystoupili. Tereza z jejich chování pozná, že jsou v tomto kraji nedaleko státních hranic poprvé. Jako by s těmito kluky vstoupilo do našeho příběhu velké tajemství... Terezu zaujme hlavně jeden z těchto tří kluků. A toho kluka zaujme Tereza. Je to osudové setkání dvou lidí, ke kterému dochází jednou za život...
Tak Tereza poznala Šimona, tak Šimon poznal Terezu...
V této chvíli ovšem ani jeden z nich netuší, jak silný a pro onu dobu i typický příběh oba prožijí... Podruhé se Tereza s tímto klukem setká v tatínkově hospůdce. I toto setkání Terezy a Šimona je krátké a plné ostychu, řekli si pouze pár slov a trojice kluků opět kamsi mizí... Tajemství kolem nich vzrůstá, sílí však i Terezin zájem o Šimona. Ten slíbil, že se za ní někdy staví... Není divu, že se Tereza s tímto svým objevem svěří kamarádkách Bugyně a Julče, které ihned projeví zájem o ty dva další kluky, se kterými sem Šimon přijel. A tak následuje pasáž s několika písničkami, ve které se naše trojice dívek v čele s Terezou sbližuje s trojicí kluků v čele se Šimonem. Zdá se, že vznikají tři osudové lásky, které mají být stvrzeny společně strávenou nocí, a to v den, ve kterém holky budou slavit úspěšnou maturitu.







Jediné,co vnáší do této až romantické nálady silný tón tajemství, je fakt, že již potřetí vidíme naší trojici kluků, jak leží v trávě nad železniční tratí a s výrazem plným napětí a s bágly na zádech očekávají, zda v jejich blízkosti konečně ten dlouhý nákladní vlak s kládami zastaví, či nikoliv. Ovšem semafor má i tentokráte na volno...
Oslava maturity tedy může proběhnout podle předem domluveného plánu. Tereza s Bugynou a Julčou odmaturovaly bez problémů a ředitel gymnázia popřál celé třídě, aby jim tento rok, tedy rok 1968, provždy symbolizoval jejich šťastné vykročení do života... Děvčata se však rozhodla nejít na třídní maturiťák a udělat si soukromou oslavu s klukama. Jsou hlavně zvědavy, kam je chtějí kluci pozvat. Kluci je zavezou do místa svého dočasného pobytu, tedy do staré opuštěné továrny, která je nedaleko železniční tratě. Ve vyklizené tovární hale tu pro holky přichystali svéráznou hostinu z darů lesů, vod, strání a ze skromných financí... Holky jsou s tímhle maturiťákem nadšeny, ale netuší, že je tajně sleduje Olda, který se jednak cítí byt uražen faktem, že se holky nezúčastní třídní oslavy a jednak žárlí na ty tři přivandrovalce, kteří jim přebrali holky. Hlavně je naštvaný na Šimona, který má tak velký úspěch u Terezy. A je to právě Tereza, která si všimla, že je Olda sleduje... Večírek proběhne k plné spokojenosti všech - po té, co zazněly písničky "Hvězda na vrbě" či "Náhrobní kámen" se Bugyna s Julčou odeberou se svými partnery kamsi do temných zákoutí opuštěné továrny a o samotě zde zůstane pouze Tereza se Šimonem. "Já budu chodit po špičkách..." -zpívá Šimon Tereze, když usíná... Oba usnou oblečeni, v objetí...
A ráno jako uragán vpadne do továrny jeden z těch dvou kluků (Bob) a řve, že konečně vlak zastavil! Konečně můžou odjet!! Zmizet odsud!! Holky zprvu vůbec nechápou, o čem to kluci mluví, ale pak vše pochopí - kluci utekli z vojny, protože už tu buzeraci nemohli snášet a jejich cílem je teď Amerika. Svoboda! Jenže je tu překážka - hranice. A oni jako vojáci, pochopitelně, nemají doklady... Jediná možnost, jak se z téhle země, ve které je hledá policie i vojáci, dostat, je vlak. Ten vlak s kládama, který tu právě zastavil... Bugyna s Julčou se urazí, neboť pochopily, že ti dva kluci se s nimi před odjezdem chtěli jen vyspat, takže uraženy opouštějí továrnu krokem královen. Jedině Tereza se Šimonem ví, že jejich setkání bylo osudové... Šimon říká Tereze, že má "venku" příbuzné, ti se o něho určitě postarají. Tereze je jasné, že Šimona by v téhle zemi jako vojenského zběha čekal dosti dlouhý kriminál. Tereza chápe, že Šimon odjet musí...







Tereza klukům slíbí, že jim bude z tatínkovy hospody nosit jídlo.
Tatínek cítí, že jeho milovaná dcera prožívá jakési nelehké období, ale vše přičítá jejímu věku - krásných osmnáct a silné, ale krátké lásky... Zatím ještě ani netuší, že jeho dcera miluje mladíka, který se ocitl na osudové křižovatce svého života... Jednoho dne nese Tereza klukům jídlo z tatínkovy hospody. Když přijde k polorozpadlé továrně, strne. Odjíždějí totiž od ní policejní a vojenské vozy. Tereza vběhne do továrny, hledá kluky, ale ti zde nejsou. Tereze je vše jasné - někdo kluky viděl, udal je a ti teď odjíždějí v policejních vozech. Terezu okamžitě napadne, že jediný, kdo mohl prozradit úkryt kluků, je Olda. Tereza ho vyhledá, ale Olda přísahá, že ty kluky sice viděl, ale nikomu o nich nic neřekl! Ví, co je to za kluky, protože v televizi po nich vyhlásili pátrání, dokonce ukazovali jejich fotky, avšak udat je musel někdo jiný...! Ale kdo...? V ten večer zažije Tereza nejkrásnější překvapení svého života - když ji probudí házení kamínků na okno, spatří na dvorku hospůdky Šimona...! Tereza sebere nějaké jídlo pro hladové kluky a vydá se se Šimonem temnou nocí. Dovídá se, že se klukům podařilo z továrny včas utéct a že jsou teď schovaní jinde. Tou skrýší je malá železniční zastávka u lesa, kterou Tereza tak dobře zná... A právě zde (zatímco kluci venku hlídají) prožije Tereza se Šimonem svou první opravdu mileneckou noc... A je zcela logické, že právě v této finální scéně zní písnička "Stín katedrál"...
Tereza se ještě té noci vrátí domů a ráno se na železniční zastávce stane zázrak - spící kluky probudí brzdící vlak s kládama! Je to ten vlak, na který tak dlouho čekali. Kamarádi Šimona chtějí ihned naskočit, ale Šimon je před těžkým rozhodnutím - buď odjet a ztratit Terezu, anebo zůstat a riskovat kriminál. Kluci naskočí a odjíždějí. Šimon si odjezd v posledním okamžiku rozmyslí. Zůstává stát sám na zastávce a dívá se za kamarády, kteří odjíždějí do země svobody... V tu chvíli se Tereza vrací z města se svým tatínkem.Tereza spatří v dálce vlak a v něm kluky. Pochopila, kam jedou. A myslí si, že odjíždějí všichni tři... Z reakce Terezy tatínek poznal, že se jí právě zhroutil celý svět... Jen my však víme, že Šimon neodjel, že zůstal. Kvůli Tereze. Vzápětí pochopíme, že to nebylo šťastné rozhodnutí. Šimon přichází do hospůdky, aby se setkal s Terezou. Jenže se setká s dvěma příslušníky VB. Ti ho poznají. Mají fotky. Mají informace, že někde v těchto končinách se ti tři zběhové ukrývají... Šimon pochopil, že prohrál.
Když policejní auto, ve kterém Šimona odvážejí, přejíždí železniční přejezd, pohlédne Šimon posmutněle na ty nekonečné koleje, kterými odjeli jeho kamarádi. Policejní auto se přehoupne přes ty koleje, které vedou ke svobodě, a zamíří i se Šimonem na druhou stranu, kamsi do vnitrozemí...







Tereza o tom, že Šimon zůstal na našem území, nemá ani ponětí. Je přesvědčena, že odjel s kluky za hranice. Čeká, až se ozve... Tereza tedy zůstala sama a sama se cítí i na čajích, kam opět - tak jako na začátku našeho příběhu - zavítala s Bugynou a Julčou. Oblastní zpěvák se znovu snaží, tentokráte však před takřka prázdným sálem. Tereze teď vše připadá prázdné, smutné, nicotné. Hlavně pořád nechápe, kdo mohl prozradit, kde se kluci ukrývají... A když se Tereza vrací motoráčkem domů, tak se to doví. Onen hodný průvodčí pan Douša, tento vzorný občan a nadšený příznivec socialistického pokroku, viděl v televizi výzvu a vzpomněl si, že ty kluky nejen vezl v motoráčku, ale že je i spatřil u továrny. A je přece občanskou povinností tyto tři nebezpečné zločince chytit a potrestat...! A tak se tento živáček nevědomky podepsal na nekonečném smutku, který Tereza prožívá...
Čas letí a poslední Terezčiny prázdniny roku 1968 se přehouply do druhé poloviny srpna... Jednoho příjemného rána se tatínek vrací z chytání ryb. Jede hustou mlhou a náhle spatří až mystický vyjev - jako přízrak stojí v mlze tank. Stojí tiše uprostřed křižovatky a jakýsi voják v ruské uniformu cosi luští v mapě. Tatínek v této chvíli ještě nemohl pochopit, že se právě dotkl symbolu událostí, které ovlivní osudy českého národa na několik desetiletí. Tatínek v té chvíli nemohl pochopit ani to, že se právě rozhodlo o osudu jeho i jeho dcery Terezy. Tatínkovi onoho rána 21. srpna totiž nepřišlo až tak moc divné, že se při cestě od rybníka potkal s nějakým tankem spřátelené armády... Ovšem když pochopil, že se přes náš malý národ opět valí velké dějiny, vzaly události rychlý spád.... Tatínkovi nezbylo, než svou "první soukromou restauraci v Čechách" okamžitě zavřít, stáhnout rolety, nastartovat auto a vyzvat Terezu, aby s ním okamžitě odjela za hranice. Tušil správně, že nebude trvat dlouho a hranice se zavřou. K jeho velkému překvapení Tereza ihned souhlasí. Tereza si totiž myslí, že odjede tam, kde je její životní láska - Šimon. Tatínek s Terezou naplní auto tím nejnutnějším a v koloně dalších prchajících aut přejíždějí hranice naší republiky. Jejich vůz mizí na německém území, závora za nimi klesá a jen my víme, že k setkání Terezy a Šimona tam nedojde, neboť Šimon zůstal zde. A tak dějinné události zapříčinily, že se tito dva neuvidí buď celá desetiletí, možná dokonce nikdy...
Pocit z jejich smutného osudu a z událostí, které ho tak negativně ovlivnily, nám dokonale souzní s pocitem ze závěrečné písničky "Řekni, kde ty kytky jsou...". Během této písničky sledujeme záběry na Šimona, který pochoduje ve vojenské věznici..
Dĺžka videa: 00 min. 30 sek.