Dĺžka:
30 minút
Žáner:
Šport
Krajina:
USA
Rok:
1988
Réžia:
Gerry Cohen
Napísal:
Michael G. Moye , Ron Leavitt , Ralph Farquhar
Hrajú:
Christina Applegate, Ed O'Neill, Katey Sagal, David Garrison, Amanda Bearse
Obsah:
Steve pomáhá Alovi vyklízet jeho půdu a Peggy jim po těžké práci připravuje praženou kukuřici ze sedmdesátých let (svatební dar od Alových rodičů. Steve: "Táákže, vaše garáž, váš dvůr i půda jsou vyklizený, proto se zítra vrhnem na naši garáž, jo Ale?!" Al: "Moment - vteřinku... NE!" Al si dolů z půdy přinesl krabici plnou jeho věcí. Peggy chce aby ty krámy vyhodil, ale Al se brání - má tam totiž celou jeho slavnou historii. Al: "Steve, podívej se co chce, abych vyhodil!" Steve: "Moje nůžky na plot... A hele, moje autobaterie!" Al potom postupně vytahuje z krabice všelijaké ceny za fotbal. Steve jen konstatuje, že je to úžasné - nic takového nikdy nevyhrál. Al: "Ale jdi, musel jsi vyhrát trofej za běh domů mámě pod sukni!" Steve: "No jestli jsem něco vyhrál, určitě to máš v krabici!" Na konci Steve najde na dně krabice knížku, která inspirovala celý jeho život - "O mašince, která uměla". Steve: "To je moje kniha Ale!" Al: "Ne není, můžu to dokázat, koukni - Majetek knihovny v Oakwoodu." Al si ji vypůjčil jako malý kluk v roce 1957 a samozřejmě ji zapomněl vrátit. Všichni na něj nyní naléhají, aby ji šel alespoň teď vrátit. Tedy kromě Kelly: "Knížky jsou pro idioty, přece všechno co potřebujete se naučíte z filmů nebo randeti!" Bud: "No, svět potřebuje i coury..." Al se ale brání, nerad na tu knihovnu vzpomíná. Peggy: "Brouku to proto, že jiné děti uměly knížky přečíst?" Al: "Ne! Je to kvůli knihovnici, slečně DeGrooté. Bóže ta byla stará a tlustá a... stará! Měla na stole hrnek kafe, pořád do něj sypala spoustu cukru z cukřenky a míchala to. Cinkalo to, jako když cinkaj tlustý řetězy na duchovi... no na tlustým! A neměla mě ráda!" Poté se vrátíme do roku 1957, jak si Al půjčuje svým originálním způsobem Mašinku, která uměla. Slíbí knihovnici, že jí samozřejmě vrátí včas. Knihovnice DeGrootá mu samozřejmě nevěří ani slovo a slibuje, že pokud ji nevrátí včas, bude na něj čekat do doby, než ji přinese. Poté Al, ještě coby klučina přísahá, že jí jednou nasype celou cukřenku do nádrže jejího auta. Jsme zpátky v přítomnosti, Al tedy popadne knížku a vyráží do knihovny. K jeho velkému překvapení tam opravdu najde jak cukřenku, tak i knihovnici DeGrootou a dozví se, že knihovně dluží 2163 dolarů... To samozřejmě mění jeho plány. Tajně, když se knihovnice nedívá, vrátí knihu do poličky a tvrdí, že už ji dávno vrátil a hrdě odejde. Doma všem řekne, že zaplatil malou pokutu a bylo to. Všichni mu věří do doby, než se Al objeví v televizních zprávách: "A teď jedna tragická zpráva. Skrytá kamera v Oakwoodské knihovně zachytila může, který v historii školy nejdéle překročil výpůjční dobu, jak tajně vrací "Mašinku, která uměla" do police, aby se vyhnul placení pokuty. Sledujte pozorně zpomalené záběry, jak tento démon, poté co téměř zabil knihovnici, vrací knihu na polici. Dobře se na toho muže podívejte. Byl identifikován jako Al Bunda z Chicaga. Podle názoru reportéra tohoto příspěvku - skutečný lidský odpad!" Peg: "Ty Ale, myslíš, že budeš v Americe mezi nejhledanějšími?" Když začne celá rodina nosit pytle přes hlavu, Bucka nevyjímaje, Al se tu pokutu tedy rozhodne zaplatit. V knihovně si ale vyslechne od DeGrooté, že je přesně takový, jak mu předpovídala - naprostá nula: "Vaše ostuda je má medaile - nyní mohu s klidným svědomím odejít!" Al tedy začne se svým projevem: "Tak podle vás jsem nula. Jenom proto, že dělám to, co nenávidím? Mám rodinu, která si mě neváží a že celý město proklíná den mého zrození? Možná je to nula pro vás, ale já vám něco povím. Každý ráno když se vzbudím vím, že se to nezlepší dokud si zase nepůjdu lehnout. Pak vstanu, dám si svůj vodový džus a ještě zmrzlou placku. Vlezu do svýho auta bez polstrování a bez benzínu, co splácím a snažím se probojovat dopravní zácpou k privilegiu obouvat levný boty na nohy lidem, jako jste vy! Nebyl jsem fotbalová hvězda jak jsem chtěl, nikdy nepoznám dotek krásný ženy a už nikdy nebudu mít potěšení z řízení bez pytle na hlavě. Ale nula nejsem, protože nehledě na to, že já a každej chlápek, který nikdy nebudeme tím, čím jsme chtěli bejt, my věčný outsideři, jsme co nechceme bejt po čtyřicet hodin tejdně celej život. A ten fakt, že si proto nestrčím do pusy pistoli, vy pudingu místo ženský, dělá vítěze ze mě!" Poté mu ale DeGrootá řekne, že byl vždycky polovičák a nikdy nesplnil to, co slíbil. Kdyby to alespoň jednou dokázal, byl by z něj vítěz. Al tedy souhlasí - začne dodržovat sliby. Když se DeGrootá nedívá, popadne plnou cukřenku, strčí ruku do kalhot a hrdě vykročí ven z knihovny...