Obsah:
Navštívila během něj sedm zemí na čtyřech kontinentech, urazila 81 000 kilometrů čtverečních a poznala deset výjimečných žen. Vše ovšem nešlo vždy jako na drátku...
Ráda vzpomíná na brzká rána, kdy s týmem chodila natáčet východ slunce. Ta ovšem někdy nedorazila včas, jako třeba v Belize. Přímo natáčení přináší vždy veselé chvilky, ale také znervózňující momenty, například rušivé zvuky a neodbytné zvědavce, kteří tvrdošíjně odmítají opustit scénu. Je to vyčerpávající a pak se odpočívá, kdy to jen jde, třeba při delších přejezdech auty. Jí se nejčastěji přímo na place, na Filipínách, kde byla natáčena epizoda o životě na hřbitově, rovnou mezi hroby.
Na Kubu bude mít Martyna obzvlášť živé vzpomínky, ukradli jí tam batoh s dokumenty a penězi, se kterým léta cestovala, a musela si na polském zastupitelství žádat o dočasný pas. Jejich cestu narušilo i několik poruch automobilů a prasklých pneumatik. Ovšem to nic nebylo proti Jižnímu Súdánu, kde poruchy vozů způsobovaly příšerné cesty. Se vším, včetně drobných úrazů, si museli poradit sami. Navíc měli neustále v patách ozbrojeného důstojníka, který je měl chránit, spíš jim ale systematicky bránil v natáčení. Stali se svědky vesnické rvačky zaviněné alkoholem, a přestože pomohli těžce zraněné ženě, nakonec vypadali, že všechno zavinili oni. Tíživé vzpomínky má Martyna i na porodnici v Džubě v Jižním Súdánu, kde jsou podmínky pro Evropana doslova úděsné. Zato chvíle s přísežnými pannami v Albánii patřily mezi ty nejpříjemnější. Martyna navázala nová přátelství, z nichž mnohá pokračují, zatímco jiné z žen, které navštívila, už nikdy neuvidí. Jedno je ale spojuje: všechny hledají štěstí, jen každá jiným způsobem.